Netopýr Evžen

Netopýr Evžen

Na terase jednou snídám
zvednu hlavu, hore dívám.
Co to hnízdí, při tom skřeká
za bílého rána leká?

Houpá se tam, hlavou dolů
věřím mu, jinak snídáme spolu.
Poprvé jej vidím z blízka
žádný strach, vždyť jen spinká.

Přijde večer a je v tahu
těším se, co bude k ránu.
Zvednu hlavu, dítě ve mně
netopýr se hnízdí stejně.

Asi se mu u nás líbí
má zde klid a hodné lidi.
Ani pejsek žádný amok,
dáme mu jméno, má na něj nárok.

U nás je to jako v ZOO
Králík v zahradě, jen na volno.
Ve skalce se ještěrky sluní,
kosáci hopsají, jak jen umí.

Všichni mají jména,
nyní také netopýr.
Bydlí přece u nás,
takže Evžene přejí, hodně sil...