Rozloučení

Srdce ti bije tou základní touhou;
ale ty nepůjdeš cestou tak dlouhou.

Rozumu k nohám už city své zbraně
skládají s nadějí na nižší daně.

Naděj ti říká, že vzpomínky stačí;
vrátíš se do hloubky těch jejích očí…

Ucítíš vůni těch heboučkých vlásků;
uslyšíš tón toho jejího hlásku…

Vzpomeneš na něhu, když ji máš na klíně;
když se tě dotýká - letmo a nevinně…

Uvnitř se rozplyneš, těžko se bránit
touze ji milovat, pečovat, chránit…

Ruce jí před zimou chránit svou dlaní;
ONA je ta, která nejvíc tě chrání.