JSB

 

své oči plné jasu

schovávám za závěsy

spuštěných očních víček

jež kryjí i mé běsy

zavřené v temné díře

kam světlo neproniká

jen zvuky varhan znějí

z pod rukou varhaníka

 

do celku ze tří částí

do skladby trojjediné

Tokáta s Fugou splyne

v krajině nehostinné

kam srdce usoužené

posílá stále lásku

ve chvíli nestřežené

sundá si z hlavy masku

 

pak s tóny Preludia

má duše vstává z prachu

život mi připomíná

ať nepodléhám strachu

jen maska na zem padlá

se směje svému pádu

klání se orchestřišti

 

„Děkuji pane Bachu“