Anotace: ....
když
plné je ticho, prázdných tónů
a lesklé jsou stíny, časných rán
uvolním z mysli bolest noci…
tehdy
konečně usínám
když náhlé chvění s tělem cvičí
krůpěje potu smáčí skráň
vnitřnímu tichu, se křičet příčí…
tehdy
utíkám jako laň
***
pak prázdný výkřik, je plný bolu
z druhého břehu divná záře
zas píšu příběh, z mého mládí
zase jsem v roli kronikáře
má svíce skomírá
už jenom čadí
tak jako tehdy, i dnes znova
tak jako slza, klouže z tváře
prchají všechna chytrá slova
vrací se domů
do slabikáře
Mívám noci, kdy také "čadím". To pak slepě sejdu z cesty a ptám se, nač je člověku přežívání, nač jsou ta moudra, že co mě nezabije, to mě posílí, nač je to doutnání bez jiskérky, nač je mi poznání, nač je mi má životní filozofie, nač ..
Pak se jeden den ocitnu bez únavy, za dveřmi natáhnu do nosu ranní svěžest, uslyším vrabčáky, na hřišti radostí a bezstarostně křičí děti. Pořád mě přitom bolí klouby, pořád mé srdce není pravidelné, pořád mám na pozadí onu nezvratnou skutečnost, že se blížím do první linie, polykám ranní i večerní dávku léků, dívám se do očí starců i batolat. A pak, na vycházce pokládám kvítka podběle do kočárku a malá běží a vesele sděluje, že má kytičky na kašel. A tehdy má mysl k chudobkám .. pro unavenou duši .. naprosté spasení ..
04.03.2024 09:59:00 | Vivien
ano Viv, přesně tak to je
a navíc v mnoha a mnoha variacích. Nevím, neumím si představit kdo a proč to takto zařídil, ale pevně věřím, že mi to po návratu domů bude vysvětleno, a že uznám, že se tak neděje ze zlé víry ale naopak s pokorou ke všem formám života.
Proto se snažím přistupovat k životu - sám kvůli sobě, abych se nemusel sám za sebe stydět - ke všem jeho formám s pokorou.
Věřím, že všechny odpovědí si nesu v sobě a chci-li v životě změnu musím začít u sebe
děkuji VIV a zastavení i myšlenky
čenda
04.03.2024 10:18:22 | čenda pekař