Šál

 

občas

jak každému

mně dá život pěstí

v ten moment pochopím

že pravdy - jsou zvěsti

jsou to jen dvě strany

jedné mince

oprátka na krku

utopence

 

promočen - suším se

visím tu sám

život jsou peřeje

bez kormidla prám

toho bych držel se

kdyby bylo

štěstí se nakonec

ustrnulo

 

když už mě suchého

strhli dolů

smáli se poťouchle

u mého stolu

jedli mé tělo

a pili můj žal

pak každý z nich

 

jednou mě...

sťal

 

***

 

znova však vrátí se

přijde ten čas

kdy vesmírem zazní

té trubky to hlas

 

stejně jak padlí, co náhle vstanou

procházím znova tou školní branou

 

na krku od něho

šál