V laskavém objetí

Není nic čistšího,
než mé ponížení,
v jeho nahosti září,
záblesky mé duše.

Není nic silnějšího,
než moje kapitulace,
stvrzená rozedřenou rukou,
od dalšího dobrého boje.

Není vyššího vrcholu lásky,
než žebrání o ní na kolenou,
v největší hlubině údolí,
vlastní rozechvělé bolesti.

Není nic moudřejšího,
než vzdát se učenosti,
neptat se na následky,
a neohlížet se po ní.

Není plnějšího pokoje,
než toho kde jsem sám,
rozdrásán pocity,
a popálen myšlenkami.

Tak bych chtěl žít,
trhán drápy monster,
tak bych chtěl zemřít,
v jejich laskavém objetí.