insomnia

umírám říkám si,

jenže mládnu

od bažanta k berlím

nepolevím

jen ty oči se nikdy nezmění...

vrásky a kolemjdoucí mají dnu
co retrospektivou vyléčím
v okamžiku

malý a trošku blázen
stárnu jako každý 
co mládne okamžikem zrozenní

obul botičky mladšího jáctví
mačkali ale už netlačí
bude to snad lepší, nebo jinadší

narostou jim křídla z jídla

pak mě přebalí, pohoupou
a zestárnu v zavinovačce
s mlíkem po bradě se deroucím

které vlastně mi bere šťávu

prstíčky, nožičky
když umírám in utero...