Anotace: ---
Díváš se do kaluže
na své tělo zdemolované chlastem
na chvilku uvěříš
že by se mohla vrátit
---
hodíš do odrazu kámen
zhasneš
všechny ty oči do svých
---
když se probudíš
polštářem prorůstá les
nedestilovaná chuť
po blechách a šampaňském
Všechno mělo i chuť mechu..
Snad pro útěchu
23.03.2024 22:58:55 | básněnka
Pořád má. Já teď zamluvila Meli k narozeninám mechový dort...člověk nikdy neví. :o)
23.03.2024 23:16:16 | Philogyny1
Znám... až na ty blechy;-)
Pěkná!
23.03.2024 16:43:11 | Žluťák
Ty jsi trampoval? Mám doma plastiku. Spící tramp v klobouku, jak jinak, že, spí a s čutory vytéká pití. Jako stříbrný potůček. Stojí u něj srna v krajkových kalhotkách a podvazcích a upíjí... :) A tak tě zase jednou ráda vidím.
23.03.2024 18:26:16 | Philogyny1
Vypadám jako ten tramp, nebo jako ta srna?:-)
Ne, netrampoval jsem, aspoň ne záměrně, jenom jsem občas přespal na půl cesty k domovu, když už jsem byl moc unavenej:-)
Pěkný večer, Philogyny.
23.03.2024 19:16:18 | Žluťák
To musí být hrozné pohledy...a co všichni okolo, ti nejbližší, jakoby trpěli nucenou slepotou...jak ta bolí.
Moc ráda tě čtu, Svatko:)
23.03.2024 15:04:12 | Dreamy
No, je to napsáno s velikou nadsázkou. Spíš co by mohlo být a jsem tichý pozorovatel lidí okolo sebe. Někdy používám mysliveckou mluvu. Srnčí má světla. My oči. Mám ráda obrazy Karolíny Netolické. Na jednom je holka ve tmě, kolem ní jsou světla zvířat a ona má v obličeji místo očí napsáno oči. Vím přesně, jak to myslí a mám ji moc ráda. Blecjy jsem chytila nedobrovolně od ježků, přiznávám se. Děkuji! :)
23.03.2024 18:23:43 | Philogyny1