Poskládám mraky
a fouknu do chmýří pampelišky.
Tvůj autobus přijede ti v pět.
To stihnem, stihnem
neboj s muškátem za oknem, hned.
Dáš mi pak pusu na loučení
a já, já tu sám budu skládat mraky
mraky jak zvířata, obludná a hrozivá.
S křížem na zdi, v noci sen ožívá
děsný tak, kde mraky se honí.
Ten kříž jen mlčí
a na obloze stovky koní
s kopyty ohnivými pádí v před.
Kříž jen mlčí
to zbláznil se asi tento svět.
A já sám, já tu sám
s muškátem za oknem
na vzdory všem pochybám
čekám, čekám na autobus
co přiveze tě v půl.
A s muškátem za oknem
tu stojím, stojím jak v plotě kůl
a čekám má lásko.
Na ten tvůj autobus...
Ano, obě máte pravdu, bez muškátů by ty okna byla studená, prázdná. Děkuji za komentáře.
25.03.2024 18:25:32 | Paulín
Moc působivá báseň... a opravdu ty muškáty-to byl úžasnej nápad, silnej vjem a krásná představa:-)*
25.03.2024 14:09:36 | cappuccinogirl
Velmi citlivé čekání a ten muškát za oknem je dobře laděný,okna jsou s ním krásnější a veselejší a bez kytek by bylo na světě smutno.
24.03.2024 20:18:22 | mkinka