Pochybnosti
Pochybnosti
Pochybnosti
Když na podiu v barvě nebe
hledám – stále – i pro sebe,
místo kdesi na výsluní,
však...
marně,
nejsem ten, co umí
se přizpůsobit...
zdárně,
těm, pro které přemýšlení
zkušeností těžkou není…
Se smutkem pak vidím,
že s tím, za co se stydím
po celý život svůj,
vždy trpké plody sklidím…
A tak se lehko stane,
že při diskusi dané,
pochybnosti jen vzrostou
a já tu pravdu prostou,
jak alchymista přetavím
a stále velmi dobře vím,
že do mé duše trvale usadil se stín…
To není pocit cizí,
ten z mysli sotva zmizí,
mně tohle moje přesvědčení,
že útulek tu pro mě není,
zní jak pravda ryzí…
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
... nevím, jak jiní; já jich v duši mám... výborná pochybnost; děkuji... JT
02.04.2024 17:57:31 | mravenec
I to já často hodnotím,ale příroda pomáhá jako nepřenosná informace ráje souznění v mezihře půvabu nadskutecna.
31.03.2024 14:05:19 | mkinka
je to moc dobře napsané, jen si nemyslím, že je to reálné hodnocení.. mnohem spíš jen nějaký program z dětství;) sama jich mám mnoho, jen jsem se naučila je ignorovat, když se spustí... a připomněls mi jednu mou - celý život snáším mnohem hůř pochvalu, než kritiku, ale myslím, že i toho už jsem se víceméně "zbavila"... takže - jde to:) jen prostě pochybnostem nepodléhat...
https://www.liter.cz/basne-ostatni-891947-cist
P.S. ...alchymista přece dokáže i z olova udělat zlato;)
31.03.2024 14:00:51 | Sonador