Hrnčířka

Ruce od hlíny

úsměv tak milý, jediný

v samotě dní.

 

Hlína, špachtle, pec i police

hrníčly, vázy, talířky

hrnčířský kruh i lavice.

 

Ruce co umí dát hmotě tvar

tak milé, hebké

tvé ruce, ten pár

co hněte, válí, tvoří

tu hmotu co nic, už nic nespálí

v té dílně na ulici Kozí.

 

S pecí si rozumíš ty jediná

jsi jak hezký den

hezký den co s nadějí mi začíná.

Své srdce dám ti na chvíli

ty v peci ho vypálíš pak do ruda.

 

Ty hrnčířko jediná, krásná

z té ulice Kozí...