Jsem únorová

Začínají se mi slívat dny, 

v monotónním běhu času

všechny skoro stejně voní, 

ale nemám z toho strach, 

nebojím se, že to nepřejde. 

 

Znovu přijdou nějaké testy, 

zvolím si neobvyklý oběd, 

lidé se budou střídat jako

ti sedící v nádražní čekárně, 

a někteří odejdou napořád. 

 

Leden vzal dávno za své, 

zítra bude prvního března, 

a vím, že všechno bude jiné,

jaro se blíží každým dnem,

jenže já jsem pořád únorová. 

 

A netěším se, až se mi zase

na rok schová můj měsíc, 

dokud tu je, tak se ho držím, 

a vůbec se ho nechci pouštět, 

jsem zase  jednou (jako) malá.