V černých dírách

Svět mizí v černé díře
ale život v díře začíná
to když ženy děti porodí na sále
nebo ještě doma v posteli
jak v minulém století
a všude plno krve a plodové vody
když praskají mýdlové bubliny
ve vaně po koupeli
a proto Ptám se: ,,Dokázala bys porodit syna nebo dcerku
do obludné porcelánové nádoby jež studí od pohledu?
Prý ti přetékající vana připomíná
malou studánku na okraji lesa
co roste ve stráni nad rodným městem
tak bloudím v bludišti kořenů ze kterých kdysi stromy povstaly
a jednoho dne se k nim vrátím
ať budu ležet pod stromy v podobě listů, dřeva nebo kamení
dokud neshořím v ohni
a jako hustý tmavý dým nedolétnu ke hvězdám a neztratím se v černé díře
jsem mrak jenž připlul nad tvůj dům,
postupně zhasl oblohu
a průtrž mračen bičovala zahradu a střechy
dokud ze sebe nevyždímala veškerý potenciál
aby nakonec odtáhla s nepořízenou
jak zhrzený milenec bez polibků a milování
když déšť bubnoval na tvé okno ani ses neohlédla
a jakmile kapky dupaly před prahem neotevřelas jim !