Nečum

 

dívám se z okna…

své tajné skrýše

vědomě vědomý, podoben prázdnu

lepkavá skvrna, jak vzpomínka zjeví se

rozteklá po stole...

z prasklého džbánu

 

vyprávím příběhy…

které se udály

čelil jsem v obavách, všemožným strachům

všechny mé žádosti, sny, které mění se

dolej mi živote...

žádám Tě brachu

 

podivné myšlenky…

k nežití nalité

zaplněn nechtěným, přetékám, teču

falešný pastýři, co s vlky směješ se

ve vzteku ztrácím se...

křičím: „už nečum“

 

děje jsou dohrány...

jak, kdyby nebyly

všechny tvé nabídky, za sebou vleču 

kde bereš proboha,  tu drzost divím se

už na tě vašnosto...

z vysoka peču