posečená tráva
posečená tráva
Dnes,
když jsem cítila vůni posečené trávy,
vzpomněla jsem si na to,
jak jsme se na chatě proháněli.
Jak jsme stavěli domy na stromech,
jak jsme se snažili počítat hvězdy
nebo jak jsme jezdili na kolech -
pro nanukáč a zase zpět.
Budili jsme se do rán plných hvizdotu ptáků,
a svět?
Ten byl tenkrát nějak více v pořádku.
když jsem cítila vůni posečené trávy,
vzpomněla jsem si na to,
jak jsme se na chatě proháněli.
Jak jsme stavěli domy na stromech,
jak jsme se snažili počítat hvězdy
nebo jak jsme jezdili na kolech -
pro nanukáč a zase zpět.
Budili jsme se do rán plných hvizdotu ptáků,
a svět?
Ten byl tenkrát nějak více v pořádku.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
snažili se počítat hvězdy - to zní trošičku jako klišé a básnička tu ztrácí sílu opravdovosti. Ještě více se to stalo při výrazu "rán plných hvizdotu ptáků", to je navíc vyjádřené krkolomně (jak to při neupřímnosti bývá).
Jinak je básnička podařená, dojmy a vzpomínky podané věrohodně převažují. Básnička tiše, ale mocně volá po nějakém restartu, zastavení lidí a uvědomění si proč žijeme, co je na životě krásné, a že je to OPRAVDU krásné. Být s druhými na světě... Výborný název varuje, že krásné věci nemusí trvat věčně a že jsme něco snad už nenávratně ztratili. Přes ty 2 námitky se mi práce líbí a dávám 1-čku.
15.04.2024 07:53:59 | Ezop