Anotace: Snažím se vystihnout pocit čekání a touhy po změně. Jde o osvobození od nejistoty a strachu, až po dobu, kdy se stává minulostí.
Jako nejhorší smrt se čekání
vleče,
jako jitrocel než v sirup se vteče,
v písek zaměnil jsem čas,
přesýpám touhu přítomný tu
být,
s okamžikem budoucím.
Na řece zítřků vlastním
kormidelníkem,
chtěl bych se stát,
převozníkem z teď
na druhý břeh,
kde břemeno nejistoty,
utopí se po cestě,
v zapomnění.
obrazné vyjadřování je bizarně sešroubované a stlučené jako kladivem, asi jako když já opravuju elektriku - taky to nakonec funguje ale odborník znalý norem se leká...
Přesto je básnička nějak pozoruhodná a pěkná, ve vyjadřování divoká ale nekolísá, při pořádném čtení docházíme k pochopení a uznání že autor se opravdu se snaží něco vystihnout.
16.04.2024 09:45:39 | Ezop