v pekle se vždycky svítí

 

V pekle se vždycky svítí

plné demižóny chlastu a stůl pro kanastu

křik vychází ze zdvižených paží nemusíš se snažit řeka utíká přes hrudní koš a ryj divočáka se pořád rychleji smráká za odraz pocínovaných lamp a pouličních příborů

na kabát ti kape mastnota bramborových placek

nevšímáš si toho ještě neznáš slovo bát se

smrt je tabu v tabatěrce smrt je touha co voní tence o ní když

nadechneš mastnotu bramborových placek u stánku v Ostravě patří ti svět a

za chvilku sfáráš v kleci dolů

uvidíš svou štolu

harcký kanár ten den klečí pod slovem amen ale nikdo to nevidí v pekle se vždycky svítí a někdo za rohem otevřel kámen  

 

počítáš zavalenou tmu nohy paže starého parťáka měls sílu skočit za tři: její smích a jeden den na chvilku jsi ji uviděl měla černou rtěnku a oči jak madona ve výklenku kaple

knoflíčky zaplé až do mokré trávy

tam jsme se potkali

táhl ses o berlích

—-

—-

—-

vítr stéká po pažích

ne po pažitu

a flinta zrezne jenom v žitu

 

SHU zavařováno v krajkových rukavičkách