Jak se máš?"

Kavárna Palette skrz mokré sklo,

déšť padá na Rue de Seine.

Smývá vše, co bylo a pominulo,

smývá prach ze starých pařížských zdí.

 

Melancholie a déšť jsou spojeny jako přátelé až do hrobu,

nebe je mokré a země je mokrá.

Sám jako prst v opuštěném tmavém baru.

Muž v zrcadle naproti. To jsem já.

 

Ptal jsem se sám sebe: "Jak se máš?"

- ale zrcadlo usnulo.

Jen tvrdohlavá šedá hlava

zpoza zrcadla na mě vyčítavě kývla.

 

A tak jsem bez hnutí seděl v zrcadle,

zády mírně opřený o opěradlo křesla

a za oknem se z nebe lila voda jako zeď.

Předpověď počasí nás jako vždy oklamala.

 

Autor: Leonid Afremov - Cafe in rainy Paris