Někdy přemýšlím nad smyslem osudu

Někdy přemýšlím nad smyslem osudu

rozumem, vírou, dobrem a svědomím

jak dlouho má stopa tu zůstane, poté co nebudu

a pak cítím prázdno v hlavě, neb odpověď neumím.

Někdy přemýšlím nad stíny za sebou

věčnými, malými, temnými i těmi v sobě skrytými

zda mě cestou života s klidem provedou

nebo jsou překážkami, co osud dává mi.  

Někdy přemýšlím o tom, v čem ztrácím se víc

než sám bych chtěl

že osud se stíny přátelí se ponejvíc

vždy ve chvílích, kdy jsem se v záři slunce procházel.