Svatební krajina

Sněží a krajina je bílá jak nevěsta
jež utekla od oltáře
neboť na svatbu
je prý moc velká zima
a tak se ženich opil v hospodě do němoty
prý to nemohl s tou ženskou
doma vydržet
sníh padá do červánků sakury
jež nedávno vykvetla v celé kráse
jako svatební kytice pro novomanžele
noční mráz však spálil nachové kvítky
a teď jim smutně padají k nohám
jen každá vločka je křehká
jako politické strany
žel ty se tak rychle nerozpustí
tak sleduji ve sněmovně týden co týden šňůry debat jež neberou konce
občas se je snažím usměrnit přes sklo obrazovky
nikdo mne však v televizi neslyší
přepínám kanály dokud
v křesle neusnu sladkým spánkem
nakonec se probudím na své vlastní svatbě
kde místo krásné dívky v šatech
zahlédnu jen zasněženou krajinu
ve které vše živé zemřelo