Zemřelá
Zemřelá
Proč jsi chtěl abych zemřela?
Moje duše tu i potom,
zůstane napořád.
Ve vánku a slzách,
poroste jako kopretiny.
A ty se budeš koupat ve vzpomínkách,
jako slunce při západu ve vlnách,
budeš padat spolu s ním.
Tahle slova, která ti patří, píšu,
abych je dostala ze svého těla,
aby ti z něj nepatřil už ani kousek.
Přišel jsi ke mně jako cizinec,
a potom, co ses ode mě vrátil,
jsi jím stále.
Já tě nechtěla vidět umírat...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
taková je lítost autora který je už už srozuměný a naučený používat slova jen k svému prospěchu, ale na rozdíl od ostatních ještě vnímá, že ho takové konání přivádí do samoty a odcizení. A na vině jsou právě slova, která přešla do těla... to je výborně vyhmátnuté.
Krásná živá, čistě vyčítavá báseň, jako trápící se labuť rovněž zůstává vznešená. A zároveň je báseň, v naprostém protikladu k tématu smrti, myšlenkově činná, ostrá a tryská z ní filozofie.
22.04.2024 10:46:28 | Ezop