Jak kukuřičný klas

Jak kukuřičný klas

ty vzpomínky v nás.

Jak jeho zrna malá žlutá

jak duše zcela nahá, zutá.

 

Vzpomínky uzrají

pokud se duše potkají.

Stačí tak málo, maličko

a na nebi černém vyjde sluníčko.

 

Ty hezké vzpomínky na vždy zůstanou.

Ty zlé pak pryč od nás odplavou.

Příliš mnoho práce a radosti málo má milá

už dochází nám síla býti spolu

už nesedáme u jednoho stolu.

 

Smutek našel k našim dveřím cestu

za pár slibů, milých slov i lichotek

my neuniknem svému trestu.

Trestu z nebe, věčnému zatracení

beze slov, mlčky na vždy odloučení.

 

Odloučení od naděje, štěstí, radosti i lásky

vše pak zní falešně, jak ohrané staré magnetofonové pásky.

Co nám pak zbyde?

Jen milé vzpomínky na dobu minulou.

 

Jak na kukuřičný klas

a jeho zrna, malá a žlutá...