Anotace: ....
občas se otočím…
v naivní představě, že něco spatřím
však nevidím nic
ze všech mých pomníků
co jsem kdy vystavěl
zůstalo jenom pár vybledlých skic
„No, copak jsi čekal?“ směje se svéhlavě
pověstný kritik, ten tvůrce všech zel
soudce i žalářník, ex offo obhájce
v bláznivých kauzách
a co jsem jich měl
teď náhle vědom si, stínů svých z jeskyně
ve světle prozření mizí jak dým
vinný se přihlásí, vždy k cizí nevinně
dívám se před sebe
co bylo už vím
Čendo, ta báseň je skvělá, moc ráda jsem četla. A ten vinnej řádek, ten si beru do sebe, je to úžasný vyjádření, děkuji:-)**
01.05.2024 08:58:35 | cappuccinogirl