Vzal jsi mi toho tolik,
až by se jeden lek
Půlnoční sladké snění,
i vanu plnou fialek.
Vzal jsi mi toho více,
Než někdo moh by říct,
i klíče od ložnice
a tolik známých míst.
Vzal jsi mi víru,
že vždycky vzejde nový den,
že ještě není konec,
dokud se zase nesejdem.
Vzal jsi mi sílu
vždy znovu vstát a jít.
Prostě jsi srdcem prošel,
ani ses neohlíd.
Snad je to dobře,
že vlastně nemám nic.
Už ani slova
Nezbývá nic říct
Tak zastav se
a v nastalém tichu
svět otočí se,
zas dá důvod k smíchu...
Objímám, Lexi, opatruj se (*)
07.05.2024 23:58:45 | Emily Říhová
lidi berou, jen co jim dáme... a někdy je dobře, že jen projdou... možná sebou odnesou i to, co už jsme nepotřebovali... bude zase dobře Lexi, slibuju*
04.05.2024 22:21:31 | Sonador
Díky, vím, že bude. Už bylo. Jen kdybych nebyla pitomá a ještě si to trochu nevytunila... a sliby se mají plnit Son ;), věřím ti
04.05.2024 23:02:29 | Lexi
to můžeš... já totiž slibuju jen výjimečně;) ...a moc dobře ti rozumím, já bývala ták pitomá kdysi... že mi nad tím zůstává rozum stát... (teď jen doufám, že už jsem se dostatečně poučila:)
a víš co? já věřím v tebe*
04.05.2024 23:05:19 | Sonador
Někdy je těch ztrát zatra moc... teď by bylo potřeba asi zase trochu nalézat...cokoli, co pomůže překonat smutně bolavý období.
04.05.2024 19:51:46 | cappuccinogirl
Přesně tuhle potřebu teď cítím. Jen mám pocit, že tluču všude na zavřené dveře. Díky za návštěvu i za komentář
04.05.2024 22:59:32 | Lexi