Doutník

Poklidné tóny jazzu

se předhání s dýmem,

kdo bude pomalejší.

 

Krůpěj bourbonu

ulpěla v koutku úst

tak chladná, až příjemně hřeje

 

Nedočkavě čeká na polibek od kouře

něžně se vinoucího k vousu

a prchajícího kamsi v dál

 

Opodál, nejde slyšet,

tiše šeptá Mohelka

příběhy své dlouhé životní cesty

 

Slunko se zahryzlo do obzoru

a zardělo se tak

jako konec toho doutníku

 

Špičky prstů již škrábe

tabák rozžhavený

a ve sklence zůstal jen sluneční svit