Falešná šťedrost

"To je tvůj vděk !"

vyřknul a já se lek.

" Za to, co jsem pro Tebe udělal !"

"Za to, čeho jsem se pro Tebe vzdal!"

"Za to všechno, co jsem Ti dal!"

"Jsem ani kousek vděku nedostal!"

 

 Dokola se tímhle jako s tyčí oháníš.

Myslíš si, že se tím obráníš.

 Když už nemáš co říct,

 vytáhneš tuhle kartu

 a hádky se musím zříct. 

 

Vděku ti ukazuji moc. 

Každý den, každou noc. 

Už mě to nebaví. 

Doufám, že se to konečně zastaví. 

 

Vždyť, když jsi mi to nechtěl dát, nemůžeš mi to teď vyčítat. 

Možnost jsi měl, 

že dávat si mi to nemusel. 

Pořád jsi mě pobízel 

a stále více mi to nabízel.

 

 Škoda, že jsem tvé záměry neviděl,

že jenom nad vládu si nade mnou chtít měl. 

Zpletl jsem si tvou štědrost za podlost. 

Teď už jsem ti navždy za jeden dar zavázan, 

odchod je mi zakázan.