Kolotoč

už párkrát jsem v žití hledal cestu

bloudil jsem kraji, od města k městu

kam jen jsem vlezl  hned jasné bylo

že by se mi tam fakt blbě žilo

marně jsem sám sebe prosil i lál

křičel jsem vulgárně, pěstí si dal

něco však ve mně ví moc dobře proč

nevlezl bych jim, na ten kolotoč

lidi naň nasednou z nerozumu

šťastní se zatočí, pak spěchaj domů

smolaři zvrací na záhon kytek

v zarudlých očích maj vztek z výčitek

co radí mi žena má, anebo kněz

z toho nic nedělám, a tak jsem slez

když už se točím, tak dobře vím proč

v hlavě mám vesmír, i svůj kolotoč