V koši

to, co jsi neprožil…

bylo či nebylo?

život když děje se, ty neměl bys spát!

byls řádně poučen…

i tak tě zabilo?

hloupost žít na vlásku a smrti se smát

ničemu nevěřils…

zblbnul si pro lásku?

v korytu života, cpal si se životem!

on tě však omlel...

dal podobu oblázku

vlastnímu nebytí, hloupě ses smál

             ***

zakletý do snu…

konečně budím se!

na hrudi tíží mě, vzpomínek dost

chápejte dobře...

smrt je jen iluze!

k přechodu určený, světelný most

hlavu mám v košíku…

zírám s ní k obloze!

unikám před žitím, mám všeho už dost

svým vlastním vesmírem...

vezu se v povoze

za mnou prach zvířený, jak by měl zlost    

u hvězdy plačící...

ukončil někdo čas

zbavil ho okovů, utopil ve víně 

v jeskyni prozření...

slyšet byl její hlas 

opilá pravda, se tvářila nevinně

hlavu mně setnuly…

ač životu klaněl se

padla mi do koše a zůstala tam 

ležel jsem nehnutě...

lži o mě kynuly

až skončí tahle smrt, zmizí  i třes

           ***

pak začnu nanovo ...

zas chycen v lavině ...

Dharma mě zachytí, vypustí v krajině

kde žije jen ticho

neznalé slov...