Obleču starý svetr a rozšlapané boty,
na záda vezmu batoh starých vin,
nazpátek otočím své kroky,
spěchat už nikam nemusím
Půjdu a jednou se snad schovám
pod hebká křídla svého anděla
Slůvka lásky mu budu opakovat
Leda bych žádného neměla
Pak dlouhá cesta na mne čeká
za obzor tam, kde plamen barví tvář
Až tam, kde duše tělo svléká
na místo, kde nic neschováš
Kéž to místo je v každém z nás...
Ráda jsem četla, Lexi, dotkla se, díky (*)
18.05.2024 23:01:19 | Emily Říhová
Ještě by přibalil pár lahví starého vína...;-)
17.05.2024 19:56:56 | Tomcat