Prahy

 

Po ulicích...Prahy

vidím něco jiného

než tenkrát, kdysi.

Zoufalství srdce mého.

 

Generace   zapomíná.

Děti dětí chodí v kruhu

a na svatého Václava

kálí nejen hejno ptáků.

 

Možná je víc  barevná,

možná na první pohled,

ale  víc  obalená,

i když ruce jsou holé.

 

V kaluži slz  se odráží

barva posunutého světa,

kde krásných sto věží

dohlíží na mír, ó, běda.

 

Na ulicích...Prahy

velkých odcizení,

stáda lidí, prahly

po něčem,

co nemohly mít.

 

V prázdné vitríně nás samých

ční jen neúspěchy lidství.

Z bláta do louže teď chodím

a pozoruji svět  ne-lidí.

 

Řeči tupců ničí vše,

ničí sny, ničí svět.

Nezbude tu už nic -

pár prasklých okenic.