Váš úsměv

Kdybychom spolu teď,

skoro po roce, mluvily, 

řekla bych "bojím se", 

vy byste se zeptala čeho, 

a já bych odpověděla 

"toho že mě opustí", 

vy byste nakrčila čelo, 

a zvedla obočí, 

že bych pokračovala 

"ano, zase jsem se zamilovala", 

koukala byste na mě, 

a já bych dodala

"ale do toho správného" 

a vy byste se na mě, 

tedy, tiše v to doufám, 

vševědoucně usmála.