Rozporuplné signály

Defekt na káře, shit

přetlakuju bary, odparkuju za modrou,

v tom na mĕ pokukává gipsy teenka,

sousedka naproti, sotva zletilá, podezřelý ročník,

už jednou se mĕ chytla, přátelsky, to jsem ještě netušil...

zřejmĕ ze zoufalství, nervóznĕ po mĕ kouká, 

dĕlá grimasy, vracím se k autu:

,,můžu ti nĕjak pomoct?'',

volám na ni přes úzkou a nekonečnou ulici dlouhou jako svĕt,

přijde ke mnĕ, upřímná a záludná jako květ sépie,

,,naši nejsou doma, zmokli mi vlasy, nemáš fén, je u vás nĕkdo?''

znervózním a vymluvím se na práci,

poté na mĕ volá: ,,pomůžeš mi se kšefty?''

v tom mi to dojde, podezření se potvrdí, 

je to pouliční lehká holka, s tím pohnutým osudem:

,,jakými kšefty, drogy...?'' nadhodím jí,

,,ne drogy ne.'' krátká pauza

,,prodáváš sebe?,'' pronesu potichu 

přikývne. 

Řeknu jí, že musím letět do práce, ale že ji někdy pomůžu,

od té chvíle mne pronásledují představy,

trochu prohnilé trochu pikantní,

prostě mužské prostě lidské.