Případ z teplárny

 

Tak po dvou týdnech stěžování si...

nakonec dorazil. Ten z teplárny.

Ujistit se,

jestli mám otevřený kohoutek,

když je tak zásobuji stížnostmi.

 

Zda umím pouštět správně vodu,

jestli nejsem padlá na hlavu,

když jim furt jen volám, píšu

a jestli to není pro zábavu.

 

Chci, aby se mi legitimoval,

pokud má chlácholit pohádkami,

lhát, až se bude od huby prášit,

protože to tak vždycky dělají,

páč přišel jen tak...v domácím, 

ve třičtvrtě na osm...ráno.

 

Proč mám platit za teplou vodu,

když mi vlastně žádná neteče.

Proč vždy minuty stát a čekat.

Asi, než to andělé zahřejou

svojí dobrou vůlí, křídly...

 

...a proč v této super hi-tech době

mám lítat k sousedům po chodbě.

Obtěžovat jiné,

když víme, kde je palčivý problém.

Šetří, tím vydělávají, nic víc,

ale dělají z lidí blbce, to jim jde.

Problém je prej mezi námi a vámi.

Někde na cestě nebo u sousedů,

co si pro zábavu mixujou vodu.

 

Pod vousy se mu ozve tichý smích...

Hmm, jo, jo, to bude vono...

...a co jako? Hmm, bydlíte na kopci,

když dlouze hi-tech měřil vody proud

a teplotu pouze svojí rukou.

Teď teče 48 stupňů...

Nechcete teploměr vážený pane?

 

Sice nově připojili další...

Baráky s byty novým potrubím,

snížili teplotu, napěnili vodu,

ale může za to místo, jen já...

 

Protože mám na stoupačkách prach,

protože se soused málo sprchuje.

Máme nové plastové trubky,

a tak mám jen smůlu, že jsem.

 

Po zkažený chemický vodě seru...

je moje vina, nejsem očkovaná,

a kdyby nebylo Ruska, bylo by líp.

To vše se člověk dozví namísto pravdy,

že jsou bezcitní kapitalistický šmejdi.

 

...a tak si přemaluju

červenou na modrou.

Vypínám teplou.

Objednám si všude

přímoohřevné baterie

a do zásoby jede bojler.

 

Nic jiného se totiž dělat nedá.

Je to levnější než čekat na zázrak.

Číst a slyšet, kdo za to může...

My nic, my to děláme furt stejně.

 

To příroda, potrubí, zákazník,

či globální oteplování.

Na to už nemám náladu.

Platit, být nasraná, nemocná.

Nakonec zdraví je jen jedno!