Škodovka.

Krásný svět mých osmnáct.

Motor skvěle vrčí

v kapse čerstvý řidičák.

Báječně ta Škodověnka jede.

 

Zatáčka, koleje

musím jen pozor dát.

Projíždím vesnicí

s úsměvem na líci.

 

Já devadesát můžu jet

jak krásný je tento svět.

 

Přidávám koní pár

do kol co točí se.

Prázdnou tou silnicí

jedu jak o závod.

 

Projížďka veselá zdá se mi dneska je.

Blíží se zatáčka nevnímám okolí.

Dle mého úsudku zatáčka dovolí

klidně i více jet.

 

Pravá ta zákruta

skrývala chybu svou.

Potok co pod ní tek

překlenut mostkem je.

Hrbatá silnice uprostřed zatáčky.

 

V pravo si najedu nejblíže okraji

vytáčím motor svůj do vyšších otáček

najíždím na hrbol pravými koly jen.

Auto poskočí

děs hrůzy do očí

vrhá se stín.

Smykem já vylítnu z té pravé zatáčky.

 

Stromy jsou na levo

vpředu i na pravo.

Letím si životem

paměti pozpátku.

 

Bože můj jediný

zastav čas na chvíli.

Strom velký přede mnou.

 

Točím já zběsile navzdory přesile

volantem do prava.

Brzd kol pak kvílení

volantem točím zpět.

Doufám že nezhroutí se mi pak tento svět.

 

Tak krátká vteřina

konec by možná byl.

Točím zas do prava volantem koženým.

Blíží se konec můj

či jen má záchrana?

 

Brzdící síla však udělá práci svou.

Před stromem u kraje

auto zastaví.

 

Třes strachu v kolenou

tiše se odplaví.

S potem pak na čele

na duši vesele.

Děkuji Bohu jen.