Pře(d)vraty za vraty

před vraty prozření klečel jsem zdrceně

co všechno musí se ještě mi stát

přemýšlím o sobě a vnitřní proměně

co si mě podepře, pomůže vstát

zakotven vědomě ve vlastní nevině

hříchům svým odpustit, nač s nimi žít

jiné je ztracen být, sám v cizí krajině

každý snad může si dovolit snít

za branou do ráje, viděným zmatený

všude se válely odpustky

jakýsi čeledín, snad anděl spasený

vybíral si z nich své libůstky

jak svině v bukvicích, mlaskal si nechutně

dary, co nechtěl pak do ohně dál

s jiskřícím zážehem, zářivé povodně

v nebe se rozlily…

já pod ním stál