Zadní vrátka

 

prostor a čas, ti věční spáči

na oko vstřícní, za zády hráči

ve stínu vlastních skrytých tužeb

nemají ostych, lhát nám…

nuže?

co dělat

než jít kam nás vedou

na bílých hřebcích v čele jedou

a štěstí…?

jež nás včera hřálo

se dneska ráno opět bálo

 

za námi nic a všude hučí

peklo si v tomto neporučí

občas se náhle prudce vztekne

cosi jej nutká, tak si klekne

 

po tváři náhle, mu slza stéká

emoce v žáru, na uhel spéká

prozření není pro každého

někdy je lépe, si hledět svého

 

někdy je smutek, to co zbývá

přijmout jej musíš, ať se vrývá

do duše, srdce, šlach a kostí

nejde to lehce, bez bolesti

 

jiná však není, možnost zkrátka

život ten nezná zadní vrátka

život ten pouze…

 

…?