Tao hejna vran

 

 

v hlavě zní mi píseň

Tao žalu hejna vran

pryč odnášejí tíseň

z těch dávno tupých hran

teď napočítám kolik

z tvých vřelých obětí 

mně uvolnilo křídla

či vrhlo v zajetí

 

všechno je možné vidět

nejméně ze dvou stran

když nechceš nikde chybět

pochytáš spousty ran

však každé ráno svítá

vždy s novou nadějí

a všechno se nám sčítá

počítej raději

 

když nad hlavou mně letí

a křídly víří čas

to tíseň mrazem taje

víno se mění v kvas

mé otevřené srdce

se drží ničeho

a myšlenka mě rdousí

jako ta Nietzscheho

 

„Vše co Tě nezabije

Tě jenom posílí“

„Bůh navždy mrtev leží

kde hřímal před chvílí.“

„Je člověk mýlkou boha

či naše zmýlená.“

„On chtěl nám vzíti roha

jak škodná (střílená)“

 

(co mě neposílí, to mně jistě zláme vaz)

(on jen tak bloumal kolem, na jedné ze  svých tras)

 

kdekomu v srdci leží

přežité ideje

nesnáším vlezlé kněží

z odpustků postoje

odpouštím chyby tobě

byť nevím kdo, že jsi

 

„Já chci žít bože v pravdě

 

 

Ty sám, pak vyber si.“