Není malých vin

všude je něco

jen o dvou kůrkách
v každém, z nás leží krajina
všechno je v celku
i ve dvou půlkách
tak koho, že vina

či nevina...

vědomím pravdy

toho, že víte

žijete vědomě, nebo jen sníte

buší vám srdce

ve vaší hrudi

vařící pot vás na čele studí…

 

a hlava? ... je vaše?

ta co v ní hučí!

a nebo ne?

 

co když jen svéhlavá iluze bytí

sama si rozhodne

kdo dnes je k stětí

 

jak vlastně víme

svůj čas a místo

když zrodí se život

je smrt hned jistou?

a je tomu stejně i naopak?

 

vždycky mě překvapí

co občas stane se

čím víc se spoléhám

tím méně mám jistoty

 

 

všichni se odvrátí

doplní úsměvem a hloupými bonmoty

 

***

vědomí často, jak podivná lavina
procitne náhle a cítí, že ze klína

hlásí se k životu a život zaklíná
v tikotu času…

hlas

 

každého život, do akce nutí

kdo chvíli žil v klidu

hned zažívá pnutí

štěstí co dlouho, se mi jenom smálo

o něco zakoplo a tak se to stalo

 

dlouho o tom, pak v novinách psali

jak namísto mé hlavy

tu tvou Štěstí

sťali

hlava Štěstí se ve šklebu smála

když ze špalku padala, už sprostě prý lála

 

zmatená, bezhlavě bez hlavy křičí

prý ještě nám ukáže

s námi zacvičí

 

však hrozící štěstí je příšerná hrůza

horší než ve smůle život má lůza

 

prý každému stejně, pán na(H)oře měří

a naivně šťastný je hlupák co věří

tomu, že každému se dostává s cílem

jež stejný je zdáním

však ne rovným dílem

 

****

mám jednu zásadu

podstatu bytí

účelem stačí být

jen užít si žití

 

prohlédnout, pochopit

že hmota je lest

a podstatou lsti

je duše všech hvězd

 

pocity hutní a šíří se zvěsti

jsme zdánlivě různí

vyslanci se lstí

jsme zrníčkem písku Saharském moři

každý kdo pochopil, nezmírá v hoři

 

aniž se zrodí, je zrcadlem…

 

tvoří..