Navěky
Navěky
Večer vždy hrůzou strnu
Neodbytnou představou
Až spatří na mé tváři
Dost viditelnou skvrnu
Mojí děsné staroby
Napadne ho bezděky
Že o dušičkách nerad
Dával věnce na hroby
Tak popelem se stanu
Částí země
Navěky
⚱️
.
.
.
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
I když nevesele musím říct ...
Jednou ...
Musí z hejna
Rozšafná(ý) vlaštovka(pták)
Na déršku z výšky spadnout
Na drátech se již první houpají
Mouchy sedí dole na ho(lé zemi)
A kravičky se pasou
Jak.by.smet.teď ...
Jen pár kroků
Od nafouklé kozy ...
Nedala si říct
Nedala
Nedala vědět ...
Že i jitrocel je nenápadný zabiják
Když zapila vědrem studené vody
U místní nalejvárny
Sedmý lístek rozkvetlé mandragóny.
***
Ať se Ti daří Anfádis.
11.07.2024 10:16:20 | Fialový metal
Krása, milý FiMe. Příroda žije v tvých verších naplno.
Děkuju!
:)*
11.07.2024 12:22:05 | Anfádis
Cha cha cha ...
Přírodní kosmetika!
Od rybníčku "Puškvorec"
Cestující ... kámoši
Spolucestující ... divoženky
Mimo Múzy ...
Zavání ...
Jak nadržený cip ... (kůzlata)
(Kráčíme na nádraží)
I mouchy padají
Ob jednu ...
A ty druhé
Obloukem se vyhýbají
Po prvním kontaktu
Po prvním plácnutí
Po prvním letmém polibku ...
Romadúr ...
Prostě kus přírody?
;-)))
Děkuji Ti za úsměv Anfádis.
11.07.2024 13:02:59 | Fialový metal