Takový je život

Vzpomínky, vzpomínky, vzpomínky, 

na Stolové a Soví hory, bludné balvany, 

vlnící se lesní cesty, rašelinové jezera, 

rozlehlé opuštĕné lomy, kočičí obyvatelky kempů, 

Ty lidské pocity, pokusy přiblížit se jiné řeči, 

zvláštní trapné rozpustilosti mezi dechem 

a zapomnĕním, reakcí a vyznĕním. Od podzemních 

štol v rulových horách, kde nacisté utopili tisíce životů 

a lidské energie, po zlatavé impozantní amfóry, lóže a betonové erby okolo kostelu Míru ve Svídnici. 

Horlivé rozmluvy o smĕřování, jakoby vzlet z kolejí, 

nĕkam dál do prostoru svobody, únava při západu slunce, 

její modravé třpytivé oči a síla hovořit. ,,absence společného smĕřování nás oba trápí.'' povzdechne si. Sdílí o rituálu, rodině, snech, kde se vidíme. 

Procházky na ostrovech ve Vratislavi, které obepíná Odra, skutečné dopady nostalgie, smíchu, vše prožitého. Matcha v moderní čtvrti na nábřeží a veganská zmrzlina. Přesun přes půl Polska a prošláplá pumpa spojky. Zapadákov, komunikace s místními mixem čtyř jazyků. 

Nocleh v jehličnatém hustém lese mezi teépíčky. Velký černý pes hlídající opodál a ustavičně myšlenky, nejistota, nevĕdĕní. blues podmínĕného bytí. Polský odtahovák o půl desáté ráno, nekonečné lesy jury, servisy na předmĕstí, doufání, naděje, zklamání, ustrnutí, vzedmutí. Kola longboardu se točí a my se koupeme nazí v jezeru. Jsme ve štychu a přesto štastní. Jako stvoření. 

Míříme po rozpálených asfaltových cyklostezkách do centra Čenchostové, až do srdce Jasné hory, přes park nejsvĕtĕjší Marie, černé Madony, vidíme artefakty, modlitební předmĕty, hole, berle, vyléčené příbĕhy zázraku, sklenĕné tĕlo víry, neochvĕjnost prostoru, místa, atmosféry. Rodiny klečící na žíhaném mramoru. Jak mne celý život opouští víra a jak ji nalézám v sobě. Jak byla silná tam v kopcích, jak neoslyšená v samotách. 

Milujeme se s partnerkou, přespíme na zlotých arkádách, procházíme se v cizím městě, jakoby nám příhoda ozvláštnila sen. nekdy je težké přijmout změnu plánu. Člověk plánuje myslí, bůh činí. Chceš li jej pobavit sdĕl mu své plány. Úsmĕv. 

Přijíždí pro nás 'pomoc drogová až z česka. Je rozpálené letní město. Mladík je pozitivní, manažer servisu chce pomoci, lidé na telefonu jsou vstřícní. Máme auto na cestu zpátky. Žijeme. Vezeme se. M. řídí, večerní přejezd hranic, vidíme vrcholky beskydských kopců po západu v mírné mlze. Vlní se cesta, Hukvaldy, Frenštát, Rožnov. Hradiště. Brno. Kopce prádla, hromady zážitků a neutřídĕných myšlenek. Chaotických pocitů. 

Nech je být. Opusť to. Nadechni se. Vydechni dlouze, opravdu dlouze přes kopeček bez pomlky. Zpěv z vnitrobloku. Návrat k poezii. Ticho a touha. Ne vždy je vše podle představ. Ne vždy to vyjde. Důležité je jít dál. Toužit. Nebát se. Nepřestat vĕřit. V sebe. V ní. V lásku. V naděj. Ve víru hlubší obzoru.