Rorýsi

Nad rozpálenými střechami paneláků
krouží hejna rorýsů
jejichž křik rozléhá se letním parnem
po šedivém sídlišti
jako ve snu letím s nimi
jsem však bílá labuť s krvavou perutí

Červencové slunce jako aktivní sopka
jež z nebe chrlí žhavou řeku lávy
dokud nezmění mé rodné město
v Sodomu a Gomoru
proto se zbaběle schovávám
v temnotě stínů
jen vznešená túje v zahradě se
jako manekýna vzhlíží v objektivu slunce

Jsem zazděný v betonovém kvádru
se stovkami skleněných očí navrch hlavy
jež hyzdí horké tváře města
za tropických nocí
v nich hnízdí roj rorysů v dutinách
a tak vidím ty horské racky
na jasně modrém nebi
jež se bájné potopě světa podobá