Tatínek

Tatínek

Tatínku můj milovaný
nezahojí se mi nikdy rány.
Moc mne trápí zlatíčko,
že Ti brzy dotlouklo srdíčko.

Ráda jsem s Tebou pracovala,
ráda také sportovala,
dívala se na sporty,
sem tam dala i štamprlky.

Lásku jsme si předávali,
navzájem si pomáhali.
Mé děti jsi miloval
hral sis s nimi, rozmazloval.

Nikdy tomu neuvěřím,
že ta zlá vešla do tvých dveří,
že nedala Ti více let
by užil sis zde tento svět.

Být na svatbě mého syna,
oslavovat jeho syna,
poté aji holčičku
i s bolavou ručičkou.

Určitě jsi tam nahoře,
strážíš všechny... Že, můj Bože?
Vzpomínky mé Tě tam vidí,
oči, ale už neuvidi...