V příboji

vždy nelze mít vše, co rád bys měl

někdy je něco  i na příděl

občas si odepře  každý sám

co získat jde lehce, odmítá...

jen chvilku si nehlídám vnitřní svět

už otevře brány své naposled

nádvořím chrámu se hrne dav

nevinní křičící, teď náš je čas

           ***

někdo je snůška podlosti…               

líný je silný v hrdosti …

v hrdosti na svůj vnitřní zrak

 za kterým schován je

je to tak…

zářící slunce

žádný mrak

oceán klidu 

v poušti vrak

zas píšu další

zřejmě brak

nikdo z nás není bez viny

neznáme dne ani hodiny

nevíme, kdy to přijde zas

kdy v duši zazní strohý hlas

už nemlč!

zmlkni!

já mám prak!

nad každým světem krouží ...

nad mořem, řekou, louží ...

nad lesem, polem…

já toužím

svobodně, zcela bez příprav

nechci být posel špatných zpráv

nalít se, nacpat pod oboji

to si sám sobě nedovolím

ztrácím se, vypadnu ze soukolí

já a drak