Z Kašmíru

život, tu není z plezíru

je jako hory v Kašmíru

kdy s hlavou vysoko v oblacích

na bedrech nese pár zemdlených

 

putují krajinou v bezčasí

hledají mír, jež je spasí

z prožitku nocí bezesných

zoufale málo zazníval smích

          

co bylo včera, dnes je fuk

když slyšíš světlo, vidíš zvuk

život je vlna z kašmíru

šířící Tao a svou víru

 

všechno má vždy své příčiny

však pouze jen člověk bez viny

pochopí pravé důvody

 

proč není mu občas do smíchu

pro koho hořelo v Jerichu

proč síla se vždycky projeví

a lítost nad ztrátami nejeví

 

však ten, kdo měl svoje důvody

nemůže zakrývat průvody

nemůže schovat se za víru

nemůže křičet potichu

a dělat, že v kdysi v Jerichu

kdy  mrtvých tu bylo po hříchu

 

pro jeden bláznivý sen ...