Smůla

,, Je to vyloženě typ pláče,

takový ten, který si počká,

zaútočí až za rohem, tak aby 

tě při něm nikdo neviděl.

 

Když to mělo být snadné a

nikdo tě předtím nevaroval, 

ale najednou v tom jsi, sama, 

a je to nějak podezřele složité. 

 

Jako když pevně doufáš, 

že to zkrátka vyjde - musí, 

ale pak ti zbyde jen strach, 

provázený smutným pocitem. 

 

A nikdo by o tom neměl vědět,

protože by ti takhle být nemělo,"

napsala jsem chvíli poté, co mi

těsně za rohem, začaly téct slzy.

 

Některé věci nelze nahradit,

popírala jsem to od rána, a

došlo mi to až teď, poté co jsem

uslyšela své myšlenky a pustila je ven.