Červencovej večer z benešovský trati,
průvodčí se směje, že se nedoplatím:
Tady máte ticket, kterej nevyhrává,
otvíraj se dveře, v Říčanech je nával.
Osobák se plouží, postává a fláká,
z tašky plný housek vyndám Pasternaka,
nemám ani tucha, kam se dneska pročíst,
přiopít se básní o moskevský noci...
Nemám ani tucha, proč se vlak tak loudá,
furt to samý město i nádražní bouda,
nemám ani tucha, kam se vlastně vrátit,
můj domov jsou pražce výlukový trati.
Nemám žádný dveře, na který lze klepat,
vlak svou jízdu končí, proč je kolej slepá?
Šlo by to jako blues na španělku? Možná ne blues, spíš takový bojovný pochod. Mně se to líbí velmi i proto, že s tratí na Benešov i s každodenním cestováním vlakem mám velmi bohaté zkušenosti (na Benešov jsem jezdil jako dítě, teď jezdím na Nymburk).
09.04.2025 14:22:49 | Kaj
u nás na nádraží jsem Tě ještě neviděl
01.08.2024 23:57:49 | nerez
jsi vážně skvělá! ...navíc tomu rozumím, a teď mi došlo, moje nejhorší sny se vždy odehrávají na nádraží, ze kterého se nemůžu dostat, naštěstí mě tahle noční můra už nenavštěvuje:)
01.08.2024 14:00:12 | Sonador
Díky moc! Taky se mi zdávají takové sny, někdy i s autobusovou zastávkou.
01.08.2024 14:26:31 | Lesní žínka