Pytel blech

všechno se vrací

i když nechceš

v zrcadle vidíš něčí tvář

směje se na tě

jindy brečí

vzpřímeně stojí

pak zas klečí

často je smutná

když mezi řečí

polibek dá si, na vlastní tvář

cídit to zrcadlo?

to nemá cenu

je to jak chytat stovky blech

jež utekly ti a teď se smějí

ty nechytíš už

bez pardonu

to jsi zas,….

víš co

a to mi věř

ta reflexe, je brána z ráje

kterou tě jednou vyženou

a všechno marno

nyní zdá se…

skutky tvé vždy tě

doženou