Srpnová chvíle

Po dešti stoupá z lesa dým
kamsi k Muchovu
kde zrodil se Muhu
z horské mlhy a větru
teprve k ránu
obloha rozcuchala bílé vlasy
jako když anděl složil křídla

Je srpen
a podzim číhá v lesích
v nichž si léto líže krvavé šrámy
jen nezralá jablka se
ještě z haluzí tváří kysele
přesto píšťaly trav hrají
nažloutlými tóny
jako krysař jenž vyhání
hlodavce z města

Takhle píská i můj vlak
který mne odváží letní krajinou
co se náhle
do podzimního hávu odívá
vedle kolejí jde kocour
černý jako smrt
jenž zmizel kdesi v křoví
u božích muk