Tluče

TLUČE - 2024

život je chytrá Horákyně

dost drahá lóže v prázdném kině

kde na film čučím já a ticho

sotva děj začne, hledám východ

však něco mě nutí na film zírat

byť přebal ten radí Neotvírat

popcornu cpu se plných hrstí

šelmu tu hladím proti srsti

každý však z nás je

vlastní pánem

tou plnou studní pod rumpálem

pramenitou pitnou řečí

prostým slovem, které léčí

i sobě sami věrným sluhou

spásným deštěm a po něm duhou

jen občas ten život

trochu bolí…

jak vrže to, skřípe od soukolí

kolikrát nesls jsi do stodoly?

stoličku

provaz

má to cenu?

stále se trápit

pro cokoli…

to život si s námi hraje hrátky

možná v nás vidí jenom spratky

snad se jen nudí 

občas pije

sám sobě si však nedolije

snad ze strachu

snad pro tvé oči

tak ještě jednu

a pak jdu močit

vedle mne život hází rackům

na zemi klečí

je na facku

a tak ho zvedám

stavím z prachu

z kolen mu setřu zbytky hrachu

dívá se na mě, byť nemá oči

všechno se kolem trochu točí

potom mě sevře do náruče

a naše srdce stále tluče

když všechno vzdáš…

zbavíš se strachu?

není snad lepší ležet v prachu?

hlavně když srdce

naše

sice plaše

tluče….

tluče…

tluče...

...

...

tlu…če