Dnes zase budou hvězdy padat
Já ale oči zvedat nemusím
Ve tmě tu pořád sedím sama
A zítra se zas sama probudím
Už nevěřím na splněná přání
Ať z nebe spadne klidně tisíc hvězd
Cynicky úsměv před city mě chrání
A prázdná náruč pomůže mi ticho nést
sny se plní, až když je propustíme...
13.08.2024 08:39:15 | Sonador
Už to skoro vypadalo a zase se to nějak zamotává. Není mi souzeno asi. Ale děkuji za připomenutí věčné pravdy :)
13.08.2024 11:30:00 | Lexi
s věčnými pravdami je to jak s cibulí, má spoustu slupek a s každou další přichází víc slz, a taky pochopení... ale až je hotovo, je čisto a dobře...
omlouvám se, jsem starej metaforik, a nemohla jsem si pomoct:D mám tě moc ráda Lexi*
13.08.2024 11:49:17 | Sonador
Nemáš důvod se omlouvat. I já tě mám ráda a to je jen jeden důvod, proč se neomlouvat. Ten druhý je, že se u těch cibulí vždycky tak nějak sejdem :)
13.08.2024 12:34:31 | Lexi